Střípky z historie

26. května 2010, 17:29

POČÁTKY PRŮMYSLU V PRŽNĚ

 

Průmysl v titulku zmiňovaný musíme brát s rezervou. Nejde o vpravdě průmyslové podnikání, ale o provozování činnosti, která ve své době byla přece jen poněkud nad obyčejnou polní prací, i když byla provozována ve stejných podmínkách a tehdy asi i jako robotní povinnost, protože na rozdíl od mlynářů nebyli lidé touto činností se zabývající svobodní a osvobození od robot. Jde o výrobu oleje.

Urbář frýdeckého panství zmiňuje k roku 1664 v Pržně lis na olej. Lisování oleje bylo v té době důležité, protože olej měl v tehdejší vesnici velmi široké užití. Pravda, na rozdíl od nás si s ním mastili jídlo jen ti nejchudší, protože jeho kvalita nebyla taková, jako nynějších  stolních olejů. Tehdy si lidé ve své stravě, na rozdíl od nás, potrpěli spíše na tuky živočišné. Potřeba oleje byla ale značná pro mazání různých mechanizmů již tehdy běžně používaných.

S olejem se dalo také dobře obchodovat a to dělaly hlavně vrchnosti, které jej prodávaly ve větším měřítku například vojenskému eráru a pro potřeby manufaktur, které se tehdy již bouřlivě rozvíjely, jako předobraz skutečného průmyslu, nebo jej používaly v manufakturách a dílnách vlastních. Olej se používal ve velké míře také pro svícení, zvláště v zámožnějších domácnostech.

Jak taková lisovna oleje asi vypadala si můžeme představit podle lisovny ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově. V místnosti byly umístěny dvě mohutné klády na jednom konci spojené a na druhém rozevřené do jakéhosi obrovského ležatého V.

Obě ramena „véčka" byla spojena mohutným protiběžným dřevěným šroubem, s velikým utahovacím kolem uprostřed, při jehož otáčení šrouby přitahovaly obě ramena k sobě. Kolo bylo veliké a opatřené příčkami, které umožňovaly utahování šroubů pomocí nohou za využití váhy pracovníka, což mu jeho těžkou práci aspoň trochu usnadnilo. Mezi klády se vkládalo železné pouzdro s volnými dny, do něhož se sypala lisovaná hmota a stahováním dlouhých pák „lisu" se z ní vytlačoval olej. Pro usnadnění procesu a zvýšení výtěžnosti se materiál pražil a nahříval.

Olej se lisoval ze semen různých olejnatých rostlin, hlavně lnu, který se hojně pěstoval pro výrobu tkanin a také z pecek různého ovoce.

Výlisky se krmil dobytek a tak tato výroba byla vlastně bezodpadová a z našeho dnešního pohledu vrcholně ekologická. Taková byla tehdy téměř všechna činnost ve vesnici. Obyvatelé si byli schopni vyrobit pro svoji obživu a potřebu vše, kromě železa a soli a odpady spotřebovávali ke hnojení.

Při takovém způsobu života a výroby rostly počty obyvatel a rozvoj sídel velmi pomalu a až velké vynálezy osmnáctého století, parní stroj, zdokonalení pluhu a zvýšení výnosů polí, spřádací stroj a s tím souvisící zrušení nevolnictví a roboty později v devatenáctém století přinesly  novou kvalitu života a kultury práce, která odsunula „stroje", jako byly ty v lisovnách, do zapomnění.

 

                                                                                                                                             jk

 

 

JAK STARÉ JE PRŽNO ?

 

Když v roce 1573 prodal slezský kníže Václav frýdecké panství Matyášovi a Jiřímu z Lohova za 36 000 slezských zlatých, objevilo se v listinách jméno Pržno, jako jméno jedné z prodávaných vesnic na panství. Od tohoto časového údaje se pak počítá stáří Pržna spolu s jinými v listinách zmiňovanými lokalitami.

Je to však skutečné stáří? Určitě ne. Na území dnešního Pržna se jistě mohli usazovat a pravděpodobně i usazovali lidé již dávno před tímto datem. Samo jméno vesnice svědčí o tom, že někdo vypálil místo v tomto prostoru, aby zde mohl žít a nějakým způsobem hospodařit. Možná to byl včelař, uhlíř, nebo snad i zemědělec, nebo skupina lidí, které ta „vyžářená" země nějakým způsobem živila.

Místo leželo na samé hranici dvou feudálních panství, hukvaldského a frýdeckého a navíc i na hranici dvou vyšších útvarů, Moravského markrabství a Těšínského knížectví. Těžko bychom si mohli představit, že by hranice panství zůstala neobsazena a neosídlena, když na druhé straně hranice olomoucký biskup Bruno pilně kolonizoval své statky a vysazoval nové a nové vsi za účelem hospodářského využití a vojenského posílení pohraničního kraje. Navíc proti proudu Ostravice vedla i cesta, či stezka, která nebyla sice stejného významu jako cesta Jablunkovským průsmykem, ale v čase potřeby ji mohla nahradit. Byla to cesta přes dnešní Ostravici, Bílou, Hlavatou směrem na Slovensko, do tehdejších Uher. Cesta byla ze strany Slezska chráněna zřejmě hrádky, či jinými drobnými opevněními v Janovicích, nad soutokem Lubenského potoka a Ostravice naproti Frýdlantu a na Bílé.

K roku 1300 na místě dnešního Frýdlantu vznikla vesnice, kolonizačního založení. O jejím vzniku jsou dobové zprávy a jsou také zprávy o kolonizačních projektech na dalších místech hukvaldského panství. Kozlovice vznikají v roce 1294 jako typická lánová ves a protože Pržno svým dělením plužiny (obdělávané a využívané půdy) je také jasným příkladem lánového kolonizačního půdorysu, nabízí se otázka, zda nevzniklo snad již někdy v této době, jako nové osazení, možná i na již starším sídlišti.

Kolonizace probíhala tehdy tak, že majitel pozemků postoupil tzv. lokátorovi ohraničený pozemek, na který si on pak přivedl osadníky, se kterými půdu obsadil (případně i se stávajícími usedlíky), rozměřil jim nově půdu na lány na kterých pak hospodařili a z nichž odváděli dávky majiteli panství. U nás se lokátorovi říkalo fojt a jako zakladatel nové osady měl právo na tzv. „fojtský lán", který měl větší výměru než lány ostatní, selské (lán měl v různých obdobích různou výměru cca 18-32 ha a existovaly lány selské, kostelní, panské aj.). Fojt také vykonával, ve jménu vrchnosti, omezenou soudní pravomoc v dané obci.

Pozemky  se dělily většinou tak, aby každý z osedlých (cítíte již jméno sedlák?) měl půdu stejné kvality a tak vznikaly lánové dispozice, kde jednotlivé lány ležely vedle sebe, odděleny cestami na pole, s usedlostmi zpravidla uprostřed lánu, obvykle u cesty, nebo potoka. Lesy a pastviny bývaly na okraji území. Podle tohoto schématu je vlastně ještě dodnes rozdělen i katastr Pržna, i když za staletí bylo mnoho změn, které pravidelnost lánů porušily a hlavně tzv. socializace setřela hodně z původního stavu. Ale ještě nyní je možné dobře pozorovat úvozy na terase původního břehu Ostravice (nad Plavařským potokem), kterými vedly cesty na pole od jednotlivých „gruntů". A v paměti starších občanů se uchovala také jména jednotlivých držitelů těchto polí a cest.

V soupisech a urbářích je v Pržně uváděno okolo deseti jedenácti sedláků s lány, které od severního okraje katastru po jižní by bylo možno označit čísly od I. do X. a k nim si dnes přiřadit jména posledních hospodářů v dlouhé řadě majitelů. Pravděpodobně se tento počet příliš po staletí neměnil. Pouze velikost výměry se jistě dělením a naopak slučováním v běhu času změnila. Ještě o jedné skutečnosti je nutno se zmínit, protože stopa po se rovněž dochovala do dneška. V urbářích a soupisech je v Pržně uváděn mlýn. Ten se do dneška nezachoval, ale náhon od splavu stojí dodnes a je dokladem pravdivosti zápisů. U mlýnů obvykle vznikaly také pily a zdá se, že ta prženská je vlastně nástupkyní zaniklého mlýna, nebo po něm zbyla, či snad vznikla jeho přestavbou. Stojí totiž určitě na jeho náhonu.

Při pozorném pohledu na terénní útvary v obci, čtením pomístních jmen a názvů můžeme nalézt mnoho z toho, co se zdá již být dávno zmizelým. Právě proto můžeme právem předpokládat také to, že historie Pržna se neodvíjí od zmíněného roku 1573, kdy máme první psanou zprávu o obci, ale již od časů dávnějších, mnohem asi starších. 

 

                                                                                                                           jk

 

 

 

Další informace